Skončil pochmurný půst, přišlo jaro a sním nová naděje. Velikonoce patřily k největším svátkům v roce, tak se hodně peklo, vařilo.

V chalupě se čistilo, pořizovalo se nové nádobí. Na panské tabuli se o velikonocích servíroval beránek, z horských salaší jej poddaní odváděli již v 16. a 17. století.Na zelený čtvrtek nastal velký půst a vládl až do Bílé soboty, do zvonění zvonů, které od Zeleného čtvrtku byly zticha. Hospodyně vařily polévky zasmažované lojem nebo máslem, zeleninové omáčky s brambory, čočkou a k tomu všemu vejce.obcí s velkým rámusem přešli hrnkaři. Už předtím si zvolili svoje dva pány, své vůdce, a potom se seřadili do dvojstupu. Na Zelený čtvrtek po třikrát obešli celou vesnici. Na velký pátek se rozdělili na dvě skupiny a každá obešla jeden konec obce a v něm každou usedlost. Na Bílou sobotu obě skupiny vybíraly dům od domu vajíčka. Vajíčka skládali do proutěného koše. Vybralo se i něco peněz. Na konci vsi si sedli a začali se o výslužku dělit. Skoro každé dělení skončil rvačkou. Časně ráno, ještě před východem slunka, přicházeli na Velký pátek lidé všeho věku k potokům, aby se omyli v tekoucí vodě. Tak si prý uchránili zdraví na celý rok.

Omyla se i máselnice i díže a potom prý nemělo chybět másla a chleba. O Velkém pátku byl půst největší.I ten největší kuřák si nezapálil, nepila se kořalka, muži nespávali se ženami. Jídlo se odbylo kouskem chleba. Pilně se však peklo.O velikonoční neděli se v kostele světily pokrmy, obvykle pečivo, vejce, uzené maso, na jižním Valašsku i víno. Do kostela je chlapci přinášeli v červených, zelených, žlutých a bílých šátcích a rozprostřeli je na stupeň oltáře. Každý se snažil zabrat co nejvíce místa, aby na pokrmy dopadlo co největší množství svěcené vody, aby se dobře urodilo. Obřadním velikonočním jídlem bylo pečivo se zapečenou klobáskou, uzeným masem a vždy s vejcem. Světilo se až po hrubé mši .Po posvěcení se s uzlem jídla rychle pospíchalo domů. Světilo se maso, vejce, pečivo.

V obcích kolem Vsetína se ještě ve čtyřicátých letech 20. století uchovala cigánská obchůzka v noci před pomlázkou. Mládenci, převlečení za cikány a cikánky, a ty cikánky měly s sebou figurínu cigánčete, přišli pod okno a spustili jakoby po cikánsku. Hlasitě se hádali, napodobovali křik děcka. Probuzení sousedé jich obdarovali slaninou a vejci, jen aby se toho rámusu zbavili.

O pondělní pomlázce byli chlapci obdarování vejci a pečivem - jidáši, vdolečky. Na Vizovicku se jedno vajíčko nechalo pro kravaře a dostal je až při prvním výhonu dobytka na pastvu. Po Velikonocích přišel ,,Juří a odemknúl zem", její plodivou sílu, a po svatém Jiří tajemná filipojakubská noc v předvečer prvního máje. Chlapci v ten večer stavěli svým vyvoleným máje a u jednoho zvlášť hezkého děvčete se sešli na hostinu. Děvčata přinesla buchty, chlapci se postarali o pivo a kořalku. Koncem května se máj kácel. Do rozkvetlé jarní přírody spadal církevní svátek, lidově zvaný boží tělo.